pro Jeanelle

Dnes je jeden z těch líných dnů - když se zamyslím, bývají pro mne líné neděle takovým nepsaným pravidlem, které samo vyplynulo. Tak zde sedím ve velikém křesle po babiččce, oděna v pyžamu a měkkém froté županu. Christian mi spokojeně leží na rameni a vrní, sem tam mne jeho chundelatý ocas pošimrá na nose. Pokojem se líně vůně skořice, kterou si vždy dávám do kávy, a meluzína za okny je občas tak hlasitá, že si notuje společně s naléhavým zpěvem Edith Piaf do rytmu teskných melodií.

Zítra mne čeká poměrně náročný den, ale zároveň se na něj těším. Mám dva pracovní pohovory, zatím nebudu vyzrazovat oč jde, neboť jsem pověrčivá, ale můžete si být jisti, že pokud jeden z nich bude úspěšný, povím Vám vše do posledního detailu. Těším se už jen proto, že poznám nové lidi. Zjistila jsem také jednu poměrně vtipnou věc, přestože mluvím česky, protože maminka vždy dbala na to, abych mluvila jejím rodným jazykem, a četla jsem mnoho knih v originálním českém znění (miluji například povídku Bílé Noci od Karla Čapka či dílo Máj od Karla Hynka Máchy..), nerozumím mnoha slovům a nejrůznějším obratům. Pojala jsem tedy podezření, že se čeština možná lehce změnila - další důvod k tomu se zde co nejdříve seznámit s nějakými zajímavými lidmi. Doufám, že to bude brzy... 

Čas zde tak rychle utíká, jdu se tedy vrhnout do psaní věcí do práce. Ale jsem ráda - uvědomila jsem si - jaké mám štěstí, že moje práce nevyžaduje fyzickou přítomnost a že ji mohu dělat online takřka odkudkoliv. Ale dost o práci, to zase někdy jindy.

Ráda bych s vámi závěrem ještě sdílela mou odpověď na email od mé drahé přítelkyně Jeanelle, kterou jsem jí odeslala před pár dny..

Ach, má nejdražší Jeanelle!

Děkuji Ti velmi za email, u čtení se usmívám od prvního řádku - kdybys věděla, jak mi chybíš! Právě jsem přišla domů z obchodu... Vzpomínáš, jak jsi byla vždy uchvácena pečivem francouzským a italským? Tak nyní opravdu trpím v jiné Zemi, jak jsi předpovídala :D Začala jsem raději snídat oříšky namísto croissantů. Ano, až tak zlé to je!

Což mi přípomíná... Jsem v České republice, Československo již neexistuje! :D

Praha je nádherné město, trvám na tom, že ji opravdu musíš vidět! Je zde sice podstatně chladněji, avšak jinak mám z mého nového města velmi hřejivý pocit.

Jediné, co mne celkem zklamalo, je (kromě pečiva :D) to, že nevím, kam zde vyrazit večer za nočním životem. Byla jsem v clubech, které mi byly doporučeny, avšak lidé tam byli takoví… velmi upjatí a vlastně bez omluvy, zcela nudní… Ale třeba musím jen více hledat! Určitě do doby, než mne navštívíš, najdu to nejžhavější a nejzajímavější místo pro noční život v Praze.Vím, že tu někde je!

Za půl hodiny mi přijde slečna na hodinu klavíru. Ani nevíš, jak jsem ráda, že zde mohu učit a že se mi za tak krátkou dobu podařilo (za pomoci známého, který si mne pamatuje z dob, kdy jsem sem jezdila za babičkou) získat první žáky. Mám vždy takovou radost, když mohu svou lásku ke klavíru předávat dále lidem, kteří jsou do něj bláznivě zamilovaní, a sledovat, jak to přerůstá v něco opravdu velkého a osudového.

Musím se přiznat, že se nemohu vyhnout myšlenkám na… ach, víš koho. Jsem si plně vědoma toho, že začínám “nový život” s čistým štítem, avšak srdce ještě není volné... Poslední zbytky pout jsou do něho zakřesnuty a já přesně vím, jak se teď u toho šklebíš a budeš se velmi zlobit, ale jednou jsi má přítelkyně, tak Ti to zkrátka oznamuji. Vůbec ještě nejsem se vším smířena, přijde to časem, že? Prosím, Jeanelle, pověz mi pomilionté, že na vše časem zapomenu! Včera jsem si četla oblíbený rozhovor s Karlem Lagerfeldem - vždy mi dodá takové odhodlání a nadhled! Opět tam poukazoval na myšlenku, že pro něj vzpomínky neexistují a nikdy se neohlíží dozadu, neschovává fotografie ani žádné upomínkové předměty. Je to přehnané, samozřejmě, avšak v něčem dobré, co myslíš? Kéž by byl nějaký filtr vzpomínek. Ty, které nám pak tvoří vrásku mezi obočím a zadumaný pohled by zkrátka byly přefiltrovány a zmizely někam… nenávratně pryč a zůstaly jen ty dobré! Třeba takové, jako když jsem na Tebe musela čekat v Miláně přes dvě hodiny, neb sis vybírala ty správné rukavice (asi patery) a vějíře na burlesque vystoupení. Z nudy, dá se říci, jsem tehdy šla na oběd a potkala tam Pietra! Mimochodem mi volal a pozdravuje Tě! Řekl, že přijede možná před Vánoci. Prahu zná, jezdil sem svého času často (zjevně nějaký milenec?.. známe Pietra, že…). Moc se na něj těším. Zrovna včera jsem si četla jeho básničky...je rozkošný, jak Ti napsal jednu takovou tu… no, ehm, řekněme, lehce vyzývavou, a Ty ses na něj pak zlobila a říkala, že nevíš, na co tím naráží :D :D V jeho verších je vždy, tak dokonale schovaná pravda! Měl by je jednou vydat - byla by to veliká legrace, neb bychom se v nich všichni našli!

Na Tvé fotografie se velice těším! Ty víš, že akty zbožňuji - budou ženské či mužské? Něco mi říká, že to budou ženy, hmmm? :) Nebo se snad pletu? Na mužských aktech miluji záda, na ženách, dá se říci - vše. :D Což mi připominá, že Češky jsou velmi pohledné ve tváři, takové… s rysy typických “krásek” mohlo by se říci... Jen tedy, bohužel, jsem potkala snad jen opravdu pár pěkně upravených. Jsou to takové princezny, jen bez korunek a šatů, jestli víš, jak to myslím. Ale to je možná dobře, jinak by jiné ženy mohly zemřít závistí :D … Ne, vážně, uvidíš až přijedeš! Věřím, že Tvůj objektiv by našel mnoho objektů pro fotografie plné vášně. No zřejmě nejen fotografie, viď drahá :D !!

Informace o Claudii mne sice šokovala, ale zároveň se tomu nedivím... Budeme jí gratulovat. Kdo je otcem, víš? 

Měj se nádherně má milá Jeanelle a nezlob už s neposednými kostýmky, vždyť by z tebe mohli poté návštěvníci představení dostat infarkt, to jim nedělej :D

PS: Zítra jdu do divadla na balet, zdejší Národní divadlo je přímo skvostné! Pamatuji, jak jsem byla s Babičkou na Rusalce. Tam taktéž musíme, až přijedeš, slibuješ?

Tak a nyní opravdu již “zatím ahoj”, budu se těšit na další zprávu o Tobě,

Tvá Nina