Dnešní den je po dlouhé době takový, kdy si mohu vychutnávat čas pro sebe a být se svými myšlenkami. Což mi vlastně ale nevadí, neb je má mysl zaměstnaná tolika povinnostmi, úkoly a novými věcmi, že nemá čas šťourat se v minulosti. A to je zkrátka pro mne v tuto dobu k nezaplacení!
Minule jsem Vám psala, že jsem byla na dvou pracovních pohovorech... nu, jeden byl totálním fiaskem - byla jsem v šoku a vůbec se mi nezamlouvalo neprofesionální jednání, tudíž jsem pohovor po chvíli sama taktně ukončila. Druhý mne však téměř okouzlil" Ani nevím, zda to bylo prostředím krásné historické vily, v níž se konal, či elegantní dámou, která seděla naproti mně u stolu a pevným avšak velmi milým hlasem se mnou hovořila. Nyní tedy čekám na odpověď, tak mi držte palce! :)
Tak, a teď k tomu, co mně vlastně přinutilo si sednout k notebooku a svěřit se s něčím, co mi včera rozzářilo den a díky čemu jsem nejen odeslala článek do práce v Paříži (vedu malou rubriku v módním magazínu) o "little black dress", (mohla bych jej vlastně přeložený dát i sem, viďte... hmmm, tak později..), ale taktéž si dnes vybírám ty správné "malé černé" na večeři se svým novým kamarádem! Ach, on je naprosto úžasný, inteligentní, atraktivní, vtipný milý.... a je to gay. :D Naše seznámení bylo vskutku jako typické romantické cliché... Šla jsem zrovna z nákupu a cestou domů jsem si na Staroměstském náměstí v rámci vánoční nálady koupila svařené víno. A tak si vychutnávám onu vůni a příjemnou horkost... když v tom do mne vrazí vysoký muž natolik prudce, že si vínem poliju kabát! Vyletí ze mne leknutím a šokem pár italských nadávek (nevím proč, ale nadávám italsky, málokdy francouzsky) a ten mladík stojí přede mnou a rozrušeně se mi italsky omlouvá a trvá na tom, že mne jako omluvu pozve do kavárny, před níž stojíme, na (další) svařené víno. Přijala jsem a hned cestou zjistila, že se jedná o Čecha, který žil tři roky v Miláně a nyní se před pár měsíci přestěhoval zpět do Prahy. Dokonce se mi svěřil s tím, že se přestěhoval zpět kvůli zlomenému srdci (takže na útěku, stejně jako já?), další ,,náhoda", kterou jsme objevili a byli z ní naprosto v šoku (!!!) je, že zná mou bývalou kolegyni z práce (to když jsem za studií v Římě pracovala na poloviční úvazek v jedné modelingové agentuře jako bookerka), se kterou již však asi dva roky nejsme v kontaktu. ,,Ach, opravdu je to Ona? Ema, blondýnka, zasnoubila se a odjela za přítelem do Skotska...", ,,Nino, je to Ona, určitě je! Žije teď v Londýně a je vdaná! A úplně se to stydím říct, jak to zní trapně a až moc náhodně, ale Ona je tady na tři dny a zítra jdeme spolu na večeři a poté někam na party ještě s dalšími lidmi. Rozhodně musíš s námi, bude to překvapení!" Po tomto rozhovoru jsem se najednou cítila, jako kdyby jsem byla aktérkou v nějakém americkém filmu... Zároveň jsem cítila takovou radost! Konečně Praha začíná být nejen nádherým místem ke snění, ale taktéž velmi zábavným a akčním městem! Kdyby mě domů nehnala práce, dokázala bych tam s Florianem (tak se jmenuje) sedět až do noci. S číslem bezpečně uloženým v telefonu a domluvou na zítřejší večer jsem s úsměvem běžela domů.
Tak, teď už mi zbývá "pouze" vybrat ty správné šaty... Proboha, vždyť mi už zbývá jen několik hodin a já zde sedím v županu s kocourem na klíně! Jak já se nemohu dočkat dnešního večera! Těším se na nového kamaráda a hořím nedočkavostí kvůli setkání se starou známou Emou! Možná se zastaví i Paní malířka, která zvěčnila mou podobiznu... Už chybí jen má drahá Jeanelle a milovaný Pietro. (Třeba by se Florianovi líbil, hihi!) Určitě Vám co nejdříve napíšu své dojmy z dnešního večera... Cítím, že bude o čem psát! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat