Ach, drazí moji,
neuvěříte co za rozkošnou věc se mi stalo právě včera...
Jistě jste zaznamenali, že slunce usedlo na svůj trůn a září paprsky, které jsou čím dál silnější a nenechávají nás na pochybách, že jaro je za dveřmi! Oblékla jsem si tedy svůj nový krajkový kabátek v barvách lila, nazula balerínky, do vlasů uvázala saténovou stuhu ve stejném odstínu jako kabátek, do kabelky vzala svůj nejmilejší román a vydala jsem se na procházku – kam? To jsem sama nevěděla - ono v Praze je parků dost, někam přeci dojdu.
Tak nááádherný to byl den! Opravdu jarní, potkala jsem několik skupinek pískajících a pokřikujících Italů, zmatený starší francouzský pár z Paříže, který mě žádal o radu, kudy je cesta na Karlův Most. Inu, řekla jsem si, že půjdu s nimi a dovedu je k němu. Byli tak úžasní, elegantní, usměvaví a celou dobu se drželi za ruce! Ach, jak já sním o takové lásce - té, s níž se budu držet při procházce za ruku i ve stáří... Na Karlově mostě jsem se s nimi rozloučila a pokračovala dál, až jsem nakonec došla na Petřín, kde se procházelo nespočet romantických dvojic, starých babiček s pejsky, maminek s kočárky a skupinky dospívajících dětí. Našla jsem si rozkošný kout s osamocenou lavičkou ve výklenku u košatého stromu (ach, to zní vážně jako ze snu), usedla a jala se číst o osudu Lady Hamilton. Mimochodem, tento přenádherný historický román doporučuji všem romantickým duším!
Když v tom... mě někdo vyrušil zdvořilým, avšak lehce drzým otázáním, zda nemám zapalovač (nu, běžně bych pokynem hlavy naznačila, že nemám...jenže...) přede mnou stála osoba, která svým vzhledem připomínala vílu z pohádky. Drobná postava, snědá pleť - tak akorát sluncem políbená - oči tak tmavé až se slívaly se zornicemi, krásné rty a dlouhý cop zakončený třpytivou tyrkysovou sponou. ,,Aaaaawwww, Lady Hamilton! To je má milovaná kniha, četla jsem ji snad desetkrát,“ vykřikne dívka znenadání. No, nemusím snad už ani dodávat, že jsem to odpoledne již nepřečetla ani řádek, ale místo toho je strávila povídáním s mou novou známou... :)
